Hrdinou neradostného i když převážně humorného pohledu na vojenský život v roce 1953 je rotný Dany Smiřický (s autobiografickými rysy J. Škvoreckého), potýkající se společně se svými kamarády s tupostí a „buzerací“ důstojnického sboru.

„Chceš bony, ňáký bony?“ Ulice v centru Prahy patřily jim, vydělávali hodně peněz a divoce je utráceli. Co ale dělá partička někdejších veksláků dnes?

Antony je posedlý představou spokojeného rodinného života, ovšem o jeho malou dcerku se musejí starat rodiče jeho ženy, která zemřela při autonehodě.

V dětských domovech se odehrávají drobná dramata, ani materiální zajištění nedokáže zajistit vše potřebné.

Patnáctiletá Petra má zrzavé vlasy a pihy a také mnoho zájmů a koníčků. S děvčaty moc nekamarádí, raději je brankářkou v chlapeckém fotbalovém mužstvu. U starého učitele hudby zároveň rozvíjí svůj talent hry na klavír.

Sůva z nudlí se v pohádce Ireny Pavlové přezdívá princezně Žalmile (Lucie Černíková), která z pranepatrných příčin prolévá potoky slz.

Sůva z nudlí se v pohádce Ireny Pavlové přezdívá princezně Žalmile (Lucie Černíková), která z pranepatrných příčin prolévá potoky slz.

Sůva z nudlí se v pohádce Ireny Pavlové přezdívá princezně Žalmile (Lucie Černíková), která z pranepatrných příčin prolévá potoky slz.

Sůva z nudlí se v pohádce Ireny Pavlové přezdívá princezně Žalmile (Lucie Černíková), která z pranepatrných příčin prolévá potoky slz.